50. výročí okupace Československa

O 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy se v poslední době napsalo mnoho, ale vzhledem k tomu, co odpovídají někteří mladí Češi ve znalostních anketách, to asi stále nebylo dost.

Co přinesla noc 21. srpna 1968

V noci z 20. na 21. srpna 1968 byly děly, tanky a vojáky tzv. spřátelených armád zastaveny veškeré snahy žít si jako stát aspoň relativně nezávisle na Sovětském svazu. Tehdejší sovětské vedení nechtělo, aby se uvolnila pravidla režimu nařízená z Moskvy. Cenila se především poslušnost komunistických vůdců, ty ostatní čekal tvrdý trest. Takže zatímco autory tzv. zvacího dopisu čekal sladký život nomenklaturních kádrů, Alexandra Dubčeka a další proreformní komunisty čekalo nucené zapomnění. V následujících letech se o nich nesmělo ani mluvit. 

Letní probuzení do ulic plných vojáků pěti cizích armád (vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Bulharska, vojáci NDR čekali jako záloha na hranicích) bylo pro občany Československa šokem. Mnoho lidí má na tu dobu vlastní vzpomínky: „Mně byly dva roky a podle rodičů jsem pak ještě dlouho jakémukoliv muži v uniformě říkala „hele, Rusák“, bez ohledu na to, zda to byl pošťák, myslivec nebo policista.“ Poté přišla tzv. normalizace, kdy přišlo obrovské množství lidí o práci. „Pamatuji si maminčiny kamarády – manžele, oba skvělé učitele. Protože hlasitě odsoudili okupaci, nesměli učit a těžko hledali nové zaměstnání. Z vysokoškoláků tak byli uklízečka a pomocný stavební dělník.“ Přišla silná emigrační vlna a náš stát přišel hlavně o řadu vzdělaných lidí. Ti, co zůstali, žili ve strachu z udání, třeba jen za protirežimní vtipy.

Sovětská armáda nás okupovala další dlouhé roky. Zatímco vojska ostatních států území Československa opustila 4. listopadu 1968, až 150 000 sovětských vojáků u nás zůstalo až do 21. června 1991.

Česko si připomnělo 50. výročí na Václavském náměstí

21. srpna 2018 se konala řada akcí po celé České republice, z nichž největší byl koncert pořádaný na Václavském náměstí Českým rozhlasem. Současní zpěváci na něm zazpívali hity 60. let, které byly doprovázeny vzpomínkami pamětníků útoku na Český rozhlas. Desetitisíce lidí ocenily zpěv Marty Jandové, Terezy Černochové, Matěje Rupperta, Honzy Křížka, Xindla X, Jany Kirschner, Vojty Dyka a Anety Langerové. Jen Lucie Bílá si od části publika vysloužila pískot kvůli své spolupráci s Alexandrovci. Největší ovace ale čekaly na pamětnici roku 68, která dlouhé roky poté nesměla zpívat, Martu Kubišovou. I když už ukončila svou pěveckou kariéru, přišla zazpívat Modlitbu pro Martu. Koncert vyvrcholil českou a slovenskou hymnou.